Každé ráno v šest hodin, dřív než přijdou první hosté, začíná v Creperii ten samý rituál.
Těsto na crêpes se u nás nikdy nepřipravuje večer předem. Mouka, vejce, mléko a špetka soli se mísí až ráno — a pak musí čtyřicet minut odpočívat, ať se lepek uvolní a palačinka je na pánvi tenká a pružná, ne gumová. Je to jeden z mála kroků, u kterých si nemůžeme dovolit zkratku.
Náplně vybíráme podle sezóny. V létě je to čerstvé ovoce od lokálních pěstitelů, v zimě spíš uzený losos, kozí sýr a špenát. Snažíme se, aby na talíři bylo vždy poznat, jaké je zrovna roční období — ne aby menu vypadalo pořád stejně, ať je venku sníh nebo čerstvé jahody.
Samotné smažení trvá necelou minutu, ale technika se učí měsíce. Těsto se rozlije tenkou vrstvou, rozetře do kruhu jediným pohybem zápěstí a obrátí přesně ve chvíli, kdy se okraje začnou nepatrně zvedat od pánve. Příliš brzy — a palačinka se potrhá. Příliš pozdě — a ztratí měkkost.
„Crêpe není rychlé jídlo. Je to malý obřad, který si zaslouží čas — i když ho máte ráno jen pár minut.“
Až příště přijdete na snídani, zkuste přijít o pár minut dřív a posadit se blízko baru. Uvidíte celý proces naživo — a možná pochopíte, proč nám ráno trvá o něco déle, než byste čekali. Věříme, že je to znát na chuti.
← Zpět na Stories